Reklama
 
Blog | Jan Daniel

Čtyři páteční odstavce

  Je to zas takový ten divný čas. Blíží se páteční večer.

 

Posledních pár víkendů jsem prokalil. Hudební poznání doprovázené po sté a první objeveným pivem. Pár míst a pár projektů. Pár hudebních zážitků a vždy ten samý konec. Zmožený a tak trochu namol se dopotácet domů. Umýt si něco, třeba zuby a padnout do postele. Uff, to zase bude polední vstávání. Kdo by taky začínal den snídaní.

Po probrání nastává čas něčeho dělání. Možností je dost, třeba se jít napít a dohnat tak, to co už beztak nedohoním anebo si jít zalézt. Válet se chvíli na žíněnce, podat pár výkonů, večer si něco přečíst a neutopit se při tom ve vaně. Vypustit vodu a před spaním nevypustit duši. Až usnu, pak ať si dělá co chce. Třeba ať se dá do řeči s ostatními. Já ji toho prostoru moc nedám. Vystačím si sám. Koneckonců, bar je na každý akci a o čem bych se bavil, když poslouchám?

Reklama

Kolem samý lidi. Většinou. Někteří připomínaj figuríny z výlohy. Vůbec se mi nelíbí. Jiný jsou v pohodě. A za chvíli se motám do centra dění. Kapku si zahopsat. Všichni najednou mizí a já mačkám plechovku. Anebo taky přemýšlím jestli bych už neměl jít. Ty cesty nočním trafikem mě nebaví. Občas usnu a probuzení jsou pak hořká. Co krok to suché polknutí a touha být už v tý zatracený posteli roste až mi z ní praská hlava a ti co neví co se dělá ráno, jakože se spí, mi po ní jezdí a přejíždí tak všechny mé pracně vydobité zážitky. Sem tam je posbírám a dál pochoduju kolem krajnice. Vstříct dalšímu víkendu a barmanka mi podává další pivo. Ten úsměv se mi zapsal do paměti zase je nad čím přemýšlet.

A návrat? Teď mě vůbec nezajímá. Asi jako když vylezete na skalní věž. Ten rozhled je tak úchvatný, že cestu zpět dolů vůbec neřešíte. Sakra ten úsměv byl fakt pěknej. Ale do smíchu mi nebylo, když už jsem ušel tím ránem tolik času. Je to jako něco dělat, aby bylo o čem mluvit anebo spíš o čem psát, protože psát pořád, by bylo jako psát pořád to samý a komu by se to chtělo číst. A tak tady sedím, bude pomalu večer, klíče se líně houpou v zámku a já přemýšlím kam bych zas vyrazil. A bude tam nějaká pěkná ženská? O pivu nepochybuju. Stejně to zas uteče a pak budu jen ležet a poslouchat jak padají kapky sražené vody ze stropu. Jak odbíjejí můj čas.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama