Reklama
 
Blog | Jan Daniel

Vizuální výlet na Bulvu Fabulu

Včera jsem (opět) navštívil Roxy. Tentokráte se ovšem nejednalo o akci ryze hudební, ale spíše vizuální. Na programu byla Bulva Fabula, a to její project edition. Formát této pravidelné noci v nejpopulárnějším cz klubu je sám o sobě zajímavý. Dává prostor umělcům, tvořícím obrazové koláže, které pak ruku v ruce s podmanivou hudbou vytváří magické zážitky, kdy člověk je jakoby unášen do vesmíru. V tom smyslu, že vše kolem se pomalu otáčí, obrazy se pomalu střídají jako fólie pokládané na meotar při hodinách fyziky a člověk si tak trochu připadá jako v planetáriu. Nutno poznamenat, při vší úctě k fyzice, že obrazy prezentované během Vj show jsou mnohem zajímavější. Přinejmenším co se týče spojení s fantazií každého z přítomných. Poměrně často bývají ony projekce tvořeny překrývajícími se pasážemi, a je tedy možné si v dané chvíli vyložit svět na plátně hned několika způsoby. Což je výchozí bod pro diváky. Řečeno frází – každý si v projekcích najde to své.

Jak jsem napsal výše – lednová Bulva Fabula měla na programu svou project edition, připravenou ve spolupráci s oblíbenými pražskými kiny Aero a Světozor a rovněž s Asociací českých filmových klubů, jakožto pořadatelem přehlídky filmů Projekt 100. Umění Vj-ů, samo o sobě  originální tak dostalo další rozměr. Jednotliví Vj´s pomocí svých technik zpracovávali kultovní filmy a klasická díla světové kinematografie. Např. Langův Kabinet Dr. Caligariho, Antonioniho Zabriskie Point či Herzogův  Aguirre, hněv boží. Tyto filmy byly představeny v nové podobě, vzniknuvší krácením, přehazování a opakováním kratších částí. Je třeba říci, že klasici by nejspíše byli zklamáni, poněvadž samotné filmy připomínaly „pouze“ jednotlivé scény a celistvost původních děl byla ta tam. Jenže o to právě šlo. Uchopit ty nejzajímavější momenty a ty použít jako základ osobité prezentace. Na druhou stranu i oko klasika včera nepřišlo zkrátka, Buňuelův krátkometrážní film Andaluský pes byl představen v nezměněné a původní podobě. 

            Jak z článku vyplývá, samotné filmy zde hrají podpůrnou roli a na prvním místě jsou tak projekce. Je otázkou jak by vyzněly bez hudebního doprovodu, často realizovaného rovněž živě, tedy proudícího z gramofonů či z laptopů doprovázejících Dj´s. Řekl bych, že výsledek by byl nemastný neslaný. Hudba, často velmi experimentální, laděná do ambientu či minimalu je konec konců na vteřiny přesně spojená s obrazem a pohyby, které vidíme na plátně jsou díky hudbě zhmotnělé, jakoby probíhaly přímo vedle nás. Docela jednoduše se stane, že celá atmosféra, zvláště podaří-li se vám chytnout k sezení jeden z pohodlných gaučů, vás unese do vašich představ a po zavření očí máte před sebou svou vlastní projekci. Člověk pak opouští útroby klubu tak trochu omámen a přemýšlí co ho vlastně dostalo více, zda psychedelické či legračně poskládané obrazy, anebo hudba, kterou na běžné párty neuslyšíte.  

V jednu chvíli běžely po stranách pláten texty I see a I hear. I když jsou tyto smysly pro většinu lidí samozřejmé, při akcích jako byla tato si člověk znovu uvědomí jejich jedinečnost a připomene si, že na chvíli může vypnout, ony smysly vnímat naplno a nechat se unést do říše experimentů.  

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama