Vybavuji si tedy ten uplynulý, nebo spíše to co z něj zbylo. Nebyl nijak zvlášť dobrý, ale ani špatný. Přemýšlím, zda je to hodně nebo málo. A bude to stačit? Nevím. Se stydnoucí kávou v ruce vystupuje stále více na povrch, že se vlastně nic nezměnilo. Takový šedý průměr. Hmm, přesně tohle jsem si dnes potřeboval uvědomit. To co mi v dané chvíli přišlo jako naprosto úžasné se při pohledu z okna nového roku zdá bledé jako můj obličej ve chvíli této. Naštěstí při dalším doušku kávy zjišťuji, že ještě úplně nevychladla a s tou trochou hřejivé chuti se do příjemnějších, než šedých barev, vybarvují i některé zážitky. Mrknu vedle stolu a na improvizované nástěnce vidím špendlíkem připíchnuté lístky z akcí. Ta první, která mi utkvěla byla 24.4. jak jinak-v Roxy – byl to koncert Panteon Rococo. Zběsilé tóny ska v sobě měly tolik energie, že jsem nabyl dojmu absolutní pohody. Jakože mě nic nevyvede z míry, nic mě nepřekvapí a podobný zástěrky reality. Každopádně jejich asi největší hit La Carencia http://www.youtube.com/watch?v=aJSzrKb-7s4 mi zní v hlavě jako synonymum žánru ska. Napadá mě, že Roxy mi vůbec tak nějak přirostla k srdci. Nejspíš to bude tím, že než jsem se přestěhoval do Prahy, měl jsem to do ní sakra daleko. Tiše jsem záviděl těm co to měli blíž a když jsem pak poprvé vešel, bylo to magické. Všechny stěny, všechna světla, šatna, plakáty, stoly, židle, všichni jakoby mě vítali svou otevřenou náručí. Usrknul jsem piva a říkal si: Proč ne. Nicméně další ze zážitků, jež mi zůstal v hlavě je spojen s T-mobile arénou – přesné datum už nevím, ale bylo to taky někdy v dubnu. A byli to Faithless – jasně, že jsem je znal, ale naposlouchané jsem je rozhodně neměl. Zvažoval jsem zda ano či ne. Hity jako God is a Dj, We come one, Insomnia nebo I want more byly dostatečným lákadlem, a tak jsem nakonec podlehl. Nevěděl jsem co od toho čekat. A možná právě proto to byl jeden z vrcholů loňského roku. To co předvedli mě úplně dostalo. Posuďte sami http://www.youtube.com/watch?v=7-Rux8Ha4n0 Druhým, pro mě snad největším vrcholem bylo 5.6. v Brně – hala Vodová, Placebo. Placebo s modrookou panenkou Molkem je pro mě srdeční záležitostí a tento koncert to jen podtrhnul. http://www.youtube.com/watch?v=t0e6TM4wwrA Placebo jsem si pak střihnul ještě jednou u sousedů na Hodokvase, společně s Korny, Apollo 440 a veteránem DnB scény Goldiem. Třetím vrcholem pak byla opět T-mobile aréna. Celý její prostor si zabraly chemické zvuky a chemičtí bratři ze mě udělali roztok tvořený syntézou jejich hitů. Nutno říci, že na tento koncert jsem šel pln očekávání, na rozdíl od Faithless a dopadlo to přesně naopak – čekal jsem o něco více. I tak to ale byl zážitek, který jen tak nevymažu, zvláště pak technicky dokonalé projekce. http://www.youtube.com/watch?v=RFh4xzBxJPk
Docela mě samotného překvapuje, že ty nej momenty jsou z devadesáti procent spojeny s hudebními akcemi. Přemýšlím co z toho vyplývá… Těch zbývajících deset procent připadá na kouzelnou Marseille, kterou jsem stačil navštívit a i docela prozkoumat a pak na festival francouzského filmu v kině Světozor. Obrazy z ulic Marseille, Chrám Notre Dame de la Garde, starý přístav Vieux-Port, pevnost Chateau d´If a filmy Persepolis a Tajemství jsou jako kamínky vitráže, která nese jako archív zážitky roku 2007. Mít ji tak zhmotnělou, možná si ji vystavím.